První moje povídka

27. července 2015 v 11:11 | Elly
Brouzdám se trávou a dívám se před sebe. Nade mnou letí krkavci a já poslouchám jejich ptačí rozhovory. Mé bosé nohy šlapou po zelené trávě, na které lpí rosa z ranního deště.
Po chvilce jsem už došla k lesu za travnatou plochou.
Budou mě hledat? Budu někomu chybět?
Asi vypadám jako typická holka, co trpí malou sebedůvěrou a sebepoškozování.
Ale takové problémy jsem vážně nikdy neměla... přesto, že můj život měl snad 150 chyb.
1. Moje máma umřela, když mi bylo sedm.
Pamatuji si, že když jsem se to ráno probudila a podívala se do oken, byli zatažené závěsy. Tehdy jsem poznala, že něco není v pořádku a když jsem vykoukla z pokoje a uviděla mamčino tělo ležet ana zemi v kuchyni, došlo mi, že už mi asi nikdy nikdo sám závěsy neroztáhne.
Táta se od té doby zavřel u sebe v pracovně a vylízal jen, když potřeboval jídlo nebo záchod.
Ani si nepamatuji, kdy jsem spolu posledně pořádně mluvili.
2. Můj přítel se kterým jsem byla dva roky, mě podvedl.
3. S mojí nejlepší kamarádkou.
Když jsem dnes ráno, zazvonila na domovní zvonek kamarádčina bytu, opravdu jsem nečekala, že v jejím okně zahlédla dlouhé, bloňdaté dredy, jaké tady v okolí nemá nikdo... až na mého přítele.
Tehdy jsem nečekala, až někdo otevře a odešla pryč. No a konec konců, teď jsem tady.
Stojím před lesem a koukám se do jeho hlubin.
Dívám se na své nohy, které stojí na hranici mezi loukou a pustou lesem.
Moje máma tu byla taky. Ten den, kdy se to stalo. Přesněji stála přímo tam, kde teď stojím já a sledovala vysoké koruny stromů a popadané jehličí.
Když za ní tehdy táta přišel, bylo teprve kolem šesté hodiny, tímpádem mámě zbývaly jen dvě hodiny do jejího odchodu, tam, kde to neznám.
Tehdy jí prý objal kolem ramen a chtěl se zeptat, co tam dělá. Proč se probudil a vedle něj nikdo nespal.
Máma mu řekla, že potřebuje být sama, že chce přemýšlet a táta nakonec vážně odešel a zanedlouho potom už tvrdě spal v jejich manželské posteli dál.
Pamatuji si na tu samou noc.
Probudila jsem se a měla divné předtuchy, že se stane něco zlého. Tehdy jsem spustila nohy na zem a šla se podívat do ložnice. Hodiny visející na stěně ukazovali čtvrtou hodinu ranní, když jsem vstoupila do ložnice a našla mámu sedět, na podlaze, opřenou zády o postel.
Sedla jsem si vedle ní a přitulila se. Cítila jsem její dech ve vlasech, když mi do nich zamumlala:
"Už brzy bude po všem, děvče moje. Už brzy."
Tehdy jsem nemohla chápat, co tím myslela, ale to upřímně nechápu ani teď.
Stojím tady a poslouchám šelest stromů. Krkavci, kteří mě poslední dobou sledují čím dál častěji, si usedali na silné větve stromů a pozorovali mě.
Můj život měl trhliny, velké, ale třeba se dokážou jednou zacelit. Tedy.. to mě napadalo vždy, když jsem si říkala, že s tím seknu a všechno ukončím.
Ale nikdy jsem tím nožem neposunula tak, aby se mě dotkl a rozřízl moji kůži u zápěstí a teď jsem za svoji slabost vlastně ráda.
Kdybych totiž tu blbost udělala, nikdy bych nemohla zjistit, co máma tenkrát myslela tím, co mi řekla, když jsme seděly u její postele.
Bylo to vlastně to poslední, co mi řekla a já se právě rozhodla přít tomu na kloub.
O tom lese, kam se tak trochu bojím vkročit, koluje spoustu fámu a pověr.
Většinou jsou to báje o tom, jak tam někdo vstoupil a už nikdy se nevrátil, lidi tomu časem tak nějak uvěřili a nikdo už tam nechodil.
Najdete tam tak maximálně divou zvěř a bezdomovce.
Já jsem se rozhodla, všechny ty kecy, co mi řekli, vymazat z hlavy a vkročila jsem do lesa.
Ucítila jsem pod sebou měkké jehličí a teplý vítr mi hladil tváře.
Tehdy jsem nevěděla, co jsem vlastně udělala. Jak moc mi ten jeden krok změnil život.
Všechno jsem se to začala dozvídat až postupem času. Až, když jsem poznala hlubiny lesa a jeho pravé obyvatele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anice Anice | Web | 16. srpna 2015 v 12:39 | Reagovat

Ahojky, nevidím se ve spřátelených blozích, jakto? xD

2 elly15 elly15 | Web | 19. srpna 2015 v 22:22 | Reagovat

promin.. já ale přesně nevím, jak se to dělá

3 Sabča Sabča | 24. září 2015 v 20:25 | Reagovat

Zajímavá povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama