Sen

18. července 2015 v 11:37 | Elly
No to vám musím napsat. Včera se mě zdál takový zvláštní sen, že by se to skoro hodilo do nějakýho slabýho hororu.
Žila jsem tam, kde jsem i teď, avšak byla jsem tu sama - už jen to svědčí že to byl sen - a měla jsem sousedku, asi o deset let starší vdovu.
Dřív jsem se s ní (asi) bavila normálně, ale v tom snu byla zvláštní. Často jsem se jí ptala jestli se jí něco nedělo nebo nechce pomoct, ale ona byla netečná a odtažitá.
Jednou večer kolem jedenácté mě někdo zavolal. Zvedla jsem telefon a ve sluchátku se ozval ženský hlas. Po chvilce mi došlo, že je to právě ta sousedka, byla vyděšená a řekla, že za ní mám přít.
Když jsem si stoupla ke dveřím, ani jsem nemusela zvonit a už mě otevřela, pozvala dál a stále se dívala na hodiny.
Zeptala jsem se: "Co se děje?" - omlouvám se že mi nejdou uvozovky, ještě neumím moc dobře pracovat s mím novým/starým počítačem -
"Já..já. Tolik jsem se bála to někomu říct... já." sousedka začala koktat a stále se nervózně dívala na hodiny.
"Ráda Vám pomůžu, musíte mi, ale říct s čím."
Sousedka si třela dlaně o sebe a pošeptala.
"Nikdy jsem tady nikomu neřekla, že jsem se sem přistěhovala pár let potom, co mi umřela dcera. Teď to bylo deset let, co se to stalo a..a od nového roku o půlnoci..." Znovu se zadrhla a raději si sedla na dřevěnou židli.
Olízla jsem si rty a čekala.
"Ona tu je." pošeptala sousedka - mám pocit, že se jmenovala Diana - .
"Jak to myslíte?"
"Jakmile odbije půlnoc, přijde!" Diana se začala třást, přitom v domě bylo alespoň 25 stupňů Celsia.
Přiklekla jsem si k ní a chytla ji za ruce.
"Pokračujte." řekla jsem.
"Ona za mnou chodí, ale ignoruje mě. Dělá jakoby tu žila celou dobu se mnou." Diana se opět podívala na hodiny.
Jenom ve snu se může stát, že bych takovýmhle věcěm věřila napoprvé.
"Jak Vám můžu pomoct?" zeptala jsem se.
"Počkej tu prosím se mnou! Musíme ji přesvědčit, aby odešla.. aby došla klidu...děsí mě!"
Tak jsem tedy čekali a jakmile odbila půlnoc, stalo se to!
Z nějakého pokoje najednou vyšla dívka s dlouhými vlasy. V obličeji neměla žádný výraz a šla za nimi do kuchyně, kde seděli.
Dělala jakoby je neviděla, vzala si sklenici a nalila si z kohoutku v umyvadle vodu.
Všimla jsem si, že ta dívka byla průhledná, jako kdyby vybledlá. Jako obraz, který se až moc dlouho nechal na slunci.
Jakmile ji Diana uviděla, znovu se roztřásla a upřeně sledovala svoji mrtvou dceru, která i s vodou odešla zpět do pokoje, ze kterého přišla.
"Jednou se mnou mluvila. Jen jednou! Řekla mi, že.." Diana si třela dlaněmi paže.
"Že, jakmile bude nový rok, skončí tento starý, vezme si mě sebou pryč. Vezme si... všechny, kdo ji viděli."
V tu chvíli se mnou byl konec. Několikrát jsem polkla než jsem byla schopná mluvit.
V krku jsem měla knedlík a před očima mžitky.
"Co, že? A to jste mě sem pozvala? Chtěla jste, abych šla do hrobu s Vámi?" skoro jsem vykřikla, když jsem byla schopná mluvit.
"Jsem tak vystresovaná, já to musela někomu říct."
" A zrovna mě? Vždyť toho mám ještě tolik před sebou!"
Ještě chvíli jsme takto nebatovaly, kokrétní věty si však nepamatuji.
"Kdy odejde?" zeptala jsem se po chvílli ticha.
"Většinou po jedné hodině."
Vzala jsem si své věci a utekla z domu pryč!
Nevěděla jsem, co mám dělat, kam mám jít. Pokud je to, co Diana řekla, pravda, můžu se schovat nebo utéct kam chci, ale stejně si mě najde! Ten duch..přízrak..dívka nebo, si pro mě přijde a bude konec.
Šla jsem tedy do svého domu, zavřela se na dva zámky a západy a všude jsem zatáhla rolety.
Tuhle část si pamatuji nejlépe. Vím, že to bylo mnohem delší, dneska bych to však utkla a pokračovala zase jindy, připadá mi to už tak dost dlouhé.
Tak doufám, že se to bude líbit a prosím na nějaké nesmyslné části se nedívejte, protože jsem pouze říkala, co se mi zdálo :)
Tak zatím se mějte!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama